Zatímco stín na volném prostranství se řešil vždy baldachýny, či stany, případně zastřešenými altány, jiné to bylo u budov. Zastřešená budova skýtá ochranu před sluncem vždy jen částečně. Je to způsobeno samozřejmě neposedností slunce, které ráno vyleze někde na obzoru, šplhá se kamsi do výše, a když dál nemůže, zase pomalu padá za další obzor. Což je fajn, aby člověk věděl, kolik je asi tak hodin, ale není to fajn v budově, kde vám větší část dne zešikma pronikají sluneční paprsky okny dovnitř.

Ochrana vnitřku budovy

Lidé samozřejmě časem vymýšleli různá řešení. Zavření okenic snižuje viditelnost uvnitř. Stejné je to se žaluziemi, roletami. Je to nepraktické, pokud chcete například vidět, jestli vám někdo přímo před domem nepáchá nějaké nepravosti. A tak vznikly první plátěné stříšky, které bránily slunci dostat se dovnitř budov, ale nebránily z budovy vyhlédnout ven na ulici. Zrodily se první markýzy , kterým se tak sice ještě neříkalo, ale funkčně to byla právě ony.

Ohodnoťte příspěvek